Poslední květnový víkend už byly noci dost teplé, a tak jsme se vydali přespat pod stan i s nejmenšími členy z družiny Sušenek. Pro mnohé z nich to bylo první spaní pod stanem. Počasí nám přálo, a tak cesta do Městského lesa Jindrovou stezkou pěkně ubíhala. Při cestě jsme zvládli i uvařit výborné těstoviny k obědu.
U turistického přístřešku jsme si udělali dočasnou základnu, shodili batohy a pustili se her. V okolí přístřešku si děti zkoušely skautské i běžné dovednosti jako třeba stavbu přístřešku z přírodnin, rozdělávání ohně nebo prolézání pavučinou z lan. Vyhlédli jsme si spací místo opodál a vyrazili jsme tam stavět stany. Vlčata a světlušky ze Sušenek a Šípů potřebovaly se stavbou trochu poradit, ale aby to neměly úplně zadarmo, vedoucí jim sice mohli radit, ale nemohli stan vidět – čímž si děti trénovaly přesné popisování situace. Nakonec ale vznikly dva obstojně postavené stany.
Když se den nachýlil ke konci, rozdělali jsme oheň a opekli buřty a jiné pochutiny. Některé buřty byly vyloženě neposlušné a jejich opečení se samo o sobě ukázalo jako výzva. Pak už se jen poklidilo ohniště a šlo se zabydlovat do stanů. Jako každá první výpravová noc, i tahle byla dlouhá a plná vyprávění nejrůznějších zážitků a příběhů.
Nad ránem jsme stany zase sbalili, dali jsme si dobrou snídani, a pomalu se blížil čas odchodu zpět. Všem se šlo pěkně, tak jsme zvolili trochu delší cestu přes Pískárnu, ale někde v těch místech se elán z chůze vytratil, a tak poslední kilometry byly trochu náročnější. Společnými silami jsme ale návrat zvládli a myslím, že k celkové spokojenosti všech.
